Objevitel vitamínu C je doktor Albert Giorgij, nositel Nobelovy ceny, který první v roce 1928 askorbovou kyselinu dokázal a laboratorně izoloval. Zemřel ve věku 93 let a za svoji dlouhověkost vděčil tomu, že Pán Bůh mu dal poznat význam a hodnotu vitamínu C a také ho v bohaté míře sám užíval. Sám trpěl dlouhá léta chronickou rýmou, častými katary dýchacích cest, a když objevil důležitost vitamínu C, začal ho ve větší míře užívat, těchto nemocí se úplně zbavil. Zanechal nám také svůj zajímavý recept na snídani, zařadíte-li ho do jídelníčku třeba se tak posílíte na duchu i na těle že se dožijete také vysokého věku jako on. Doktor Albert Giorgij snídal: směs kvasnic, obilné klíčky, trochu mléka pokud možno kozího, a do toho nakrájený banán. K tomu bylinkový čaj a místo citronu si do něj dával 1g kyseliny askorbové. Tento čaj pil několikrát denně a tvrdil, že právě vitamínu C vděčí tomu, že se zbavil nemocí a také že mu vděčí za svou duševní, duchovní i fyzickou čilost do vysokého věku. Ovocem které je v přírodě nejbohatší na vitamín C je Camu Camu, u nás rakytník, šípek...
Druhým významným badatelem v oblasti vitamínu C byl jeho spolupracovník MUDr.Linus Pauling. držitel Nobelovi ceny za mír a také za biochemii. V anglickém vědeckém magazínu New Scientist byl zařazen mezi 20 nejvýznamnějších vědců všech dob. Dožil se také úžasných 93 let a užíval denně dávky 12 000 mg vitamínu C. MUDr.Linus Pauling totiž dokázal kyselinu askorbovou laboratorně syntetizovat a tvrdil že právě vitamín C je brzdícím faktorem stárnutí. I on to dokazoval svým životem protože ještě v 90 letech čile pracoval a přednášel. Tvrdil, že když nám přibývá let zvyšuje se i potřeba vitamínu C, především i proto že starší lidé už mnoho nejedí a tím je omezen přísun vitamínu stravou. Právě ve stáří jsou zvlášť důležité enzymatické pochody, které mohou být aktivovány vitamínem C. Ve své knize „Rakovina a vitamín C" uvádí také nutnost velikého přijmu tohoto vitamínu. On sám při přednáškách vždy připomíná, že za svou fyzickou, duševní i duchovní svěžest je vlastně povinen poděkovat tomu, že mu Bůh dal poznat vážnost a důležitost tohoto vitamínu. Oba tito lékaři se dívali na stárnutí jako na shromažďování produktů zoxidovaných tkání v těle. Právě vitamín C je přírodním antioxidantem a to jedním z nejsilnějších. U nás je to neznámé, ale jsou země, kde obyvatelé denně používají velké množství vitamínu C, prodává se tam na kila a lidé ho používají také ke konzervování potravin.
Doktor Paulig také radil, abychom jedli málo tuku, abychom se vyvarovali vzniku volných radikálů, protože volné radikály se tvoří oxidací nenasycených mastných kyselin, usazují se v našich buňkách a mění buněčnou strukturu a zároveň narušují buněčnou stěnu. Vitamín C je pomocníkem v boji proti těmto volným radikálům a jeho spojencem je vitamín E.
Stárnutím také ubývá v našem organismu kolagen (tvoří 40% proteinu v našem těle). Ten udržuje pružnost buněk našich tkání a ta je pak rezistentní (odolná) vůči vnějším infekcím. Právě kyselina askorbová je nezbytná k tvorbě kolagenu, chybí-li kolagen, jsme více vystaveni procesu stárnutí, neschopnosti rychlého hojení ran, bolestem páteře, různým zánětům a revmatismu. Nedostatkem vitamínu C se kolagen stává vodnatým, bílkoviny už nezpevňují šlachy, chrupavky, pojivové tkáně a naše staré buňky jsou vystaveny infekci.
Všechny tyto informace tedy nasvědčují tomu že vitamín C je velmi důležitý pro dlouhověkost. Vitamín C brzdí naše stárnutí!
